SLOKY NEPOJMENOVANÉ

Stanislav Kostka Neumann

Pro všechno dovedu se ješ nadchnouti(J6m) pro rybu ve vo a mla ratolesti(J6f) pro mod nebesa a ptáky na pouti(J6m) pro hvoz tajemství a rovin tiché štěs(J6f) A slad mraže mnou dosud proběhne(J6m) před skvělou rytinou a starou dobrou bás(J6f) před smělou myšlenkou jež bystře vpřed se hne(J6m) před rou statečnou jež horizonty zjas(J6f) A dobrodruž sen ješ při(J6m) a kaž dob boj mi ří Chop se zbra(J6f) Na starých hadrech sním o vzácném hed(J6m) radost života vždy ješ vztáhne dla(J6f) I žena koneč i žena věč svod(J6m) Tak tomu s námi jest jak bylo na počátku(J6f) Zhlíží se v zrcadle mých dřímacích vod(J6m) anebo podušky svá k nepořádku(J6f) A přece Vite Mých šestatřicet let(J6m) Jako by v doli se mlhy nastřádaly(J6f) Paprskům mou hrot a stu berou vznět(J6m) v nich gesto umdlé a dob tón se ka(J6f) Svět časem zdá se mi že vidím pod vojem(J6f) a v srdci dřevokaz jak by mi kdy zvonil(J6f) Přes odhod své že křepce skončím s dnem(J6m) teprv poledne přec rád bych hlavu sklonil(J6f) ve chvíli nejed kdy všechno zabo(J6m) a v chladu nesmírném tvor sto osa(J6f) Tu lesním ve žlebu či cestou do po(J6m) sen spřádám o mnichu jenž nevychá z cely(J6f) do shonu lidského a štětcem pobožným(J6m) uklá drahokam za drahokamem v misál(J6f) Jak pros živočich jenž veden pudem svým(J6m) jenž v nebe neře se těs k zemi přisál(J6f) po zimním spánku snad bytost touží jen(J6m) Oh zapomenouti jak ho modřín v lesích(J6f) Oh sebe neznati Oh netušiti žen(J6m) Svůj osud nechat plout jak oblak po nebesích(J6f) A nebýt bližmi k smrti unaven(J6m)