Že bránu jsi mi otevřela
ze šera v život, kde se skvěla
úroda lásky uzardělá,
bůh ti požehnej!
A já jsem vešel, smál se, kvílil,
já všemu věřil, vždy se zmýlil
a mnohdy jsem div nezešílil,
bůh tě zatrať!
Za sladké plody stromu tvého,
zář okamžiku upřímného,
za něhu po dnech bludu zlého,
bůh ti požehnej!
Však za to, že jsi pokořila
vždy znovu lásku, která pila
z tvé dlaně, holubice bílá,
bůh tě zatrať!
U tebe měl jsem sladké zdání
o lásce, která do skonání
přes hoře světa květ svůj chrání,
bůh ti požehnej!
Že však jsi stokrát odkopla ji
jak z cesty kamen a že v taji
tě přece musím milovati,
bůh tě zatrať!