VYZNÁNÍ

Stanislav Kostka Neumann

Miluji všechny lidi miluji kažho zvláš(Na) a co v nich se hněvem zřím nevinni věřte jsou tím(Na) Hlouposti vzteky a zločiny netrysknou z lidského srdce(Na) kdosi jen zablou v tmách myšlenek o příčinách(Na) Neslyší tichého souzvuku shůry i zdola(Na) každič touhy i snu všech veškerých dnů(Na) blou jak zvíře jež přinesli z tro zavřeli v kleci(Na) zmaten je slabos svou nedomos a tmou(Na) Miluji čloka variant hmoty bez konce vrou(Na) a je nejvyšší čin z pozemských zdro a hlín(Na) chladnou planety bylinu s nesmírným života darem(Na) kte je ze všeho stkán čemu byl domov tu dán(Na) savce a dvojnožce s ple hedvábnou v kaž bar(Na) s hladem a smyslnou lstí se silou jež se mu mstí(Na) božího syna čili vesmír v miniatuře(Na) Či tvých legion jest pro sny tvé bezpočtu cest(Na) Pro tuto lásku svou však prchám v samotu les(Na) před zjevem li se skrýt zkobat srdce své v klid(Na) před tváří lidskou prchám před maskou gestem řečí(Na) kte jen mučí a lhou zraňu oddanost mou(Na) Čloka toliko za nimi hledati nati možno(Na) a to je nejdelší z cest Noha cha však jest(Na)