V   My, dráty telegrafní, věčně nenasycené

Stanislav Kostka Neumann

My dráty telegraf věč nenasyce(Na) svou kr elektrického poskoku(Na) mi jak tepnami proudy krve vzníce(Na) honou automaticmi prsty otro(Na) jež umdle hned jest a hned zběsi(Na) jako by kulomety spustily či burza se zbláznila(Na) my v duchu nasloucháme klapotu apa(Na) jenž nesčísl ze všech stran se žene a připojuje(Na) v jedi ohromný vichor horlivosti a chvatu(Na) v jedinou ohromnou bouři jež kolem glÓbu duje(Na) a ší(Na) Ten klapot jenž proží stěny stanic a úřadoven(Na) jakou to hudbou vratnou strží občí svět(Na) útmi prsty jest vylán a ptačímu zo roven(Na) slyšíme přece kaž ze i čloka vznět(Na) když nasloucháme v širou jeho symfonii(Na) v níž knofky klapa se ve zvony jež bi(Na) na poplach(Na) Slyšíme křiky poro slyšíme chropoty smr(Na) slyšíme milen rozloučených toužeb vo(Na) chrapla hlas kdes ptá se a děs jej v hrdle škr(Na) jinde jak těz posel křik se vzpí a roz(Na) Slyšíme intriky z ministerstev povely z kontoá(Na) poplachy burz a vzpoury ulic a bitky sněmoven(Na) demise krachy kalkuly krídy tu nava tvaru(Na) dy a švihy lomo v každou noc i kaž den(Na) Slyšíme pochody vojsk bitvy a heroismy(Na) neslyšné kroky moru ro porady(Na) slyšíme stávky luky sabože a anarchismy(Na) veli lásky a hněvy věrnosti prorady(Na) Slyšíme la a činy tryskati z moz a dla(Na) slyšíme potlesk jenž pro ptačí hry aviatika(Na) Slyšíme šelesty ru jak v houš kroky la(Na) Slyšíme choly hrůzy jež probou panika(Na) Slyšíme požáry buchy srážky vla a lo(Na) průtrže povod vichřice zetřese(Na) Ale i cifry slyšíme úrod jež ze ro(Na) života příval přes smrt se va růst a kvete(Na) Slyšíme všechno me všechno a všechno známe(Na) kams napravo vlevo nahoru do všechno poznameme(Na) intimnost občana ary světa prony ze(Na) a vše co se je co se státi a stane(Na) zní to jako by zvracel glÓbus či pták si pal jem(Na) jako hoří svět či střepina skel to plane(Na) my vše to dříve me než ten kdo to zvěti (Na) a žice se tím aniž vrať nás (Na) jsme klidny(Na)