VIII Jak v linkách nota vysoká

Stanislav Kostka Neumann

Jak v linkách nota vysoká když sedí na nás pták, kraj vesel zdá se jak na zahradě, jabloně vzkvetlé jdou s námi v řadě, když sedí na nás pták a zpívá. Nás jaro ovšem netkne se, ni slunce žár, ni mráz; kdybychom srdce však, srdce měly, s tím ptákem bychom se něhou chvěly, jak zvonce stád náš hlas by změkl. Vysoký vítr více ví o našich dnech než on: jsme mu jen bidélko v rodné kleci, neslyší útrobou naší téci svět se vším, smích i ston, řev glÓbu. A my jak velcí hříšníci, jež líbá dětský zrak. Bez touhy po mrtvé nevinnosti, svět zříme okřívat prostou ctností, když sedí na nás pták a zpívá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby