Jak mléko čerstvě nadojené
vzduch vlažný je, hustý a zpěněný.
A mně je líto modré mušky,
kterou jsem náhodou rozmáčkl.
Dnes věru bych nemohl ptáka střeliti,
povelem krutým přerazit zpěvy:
jak balvan ohromný spadl by z větve
a země pod ním by zaduněla.
Kam bych se ukryl strachem a studem?
Slunce by všude mne nalezlo.
Slova by neřeklo, jen by se dívalo
jarním svým zrakem, a já bych byl nah.
Ptačími písněmi poset je den,
jako když sestoupnou všecky hvězdy
a vedle sebe, nad sebou, vpravo, vlevo
paprsků štíhlé ruce si podají.
Ptačími písněmi poset je den.
Ve všem je nějaký vnitřní tlak.
Ničemu nechci způsobit hoře.
A pozor dám také, aby můj stín
nepadl na nic jako mrak.