BRAGOŽDA

Stanislav Kostka Neumann

Měk smutek(Na) den můj pokrm(Na) z tesknice a ry z touhy a smutku(Na) tvrdne jako skořápka zraho ořechu(Na) jako všecko na to makedonské stráni(Na) s kučeravým doubím s kamenmi domky(Na) pod těžmi břidličmi střechami(Na) pod jar ňavou oblohou(Na) Tvrdne den můj pokrm(Na) z hoř tesknice(Na) neboť příliš dlouho již odte mi(Na) psa stolek(Na) skří s knihami a obrazy(Na) ženu s úsměvem přiše čaj a s máslem chléb(Na) plápola ohníček našeho podzimu Soňu(Na) domov a smysl ho života(Na) Tvrdne den můj pokrm(Na) z víry a naje(Na) neboť dávno již byl bych se zabil tam dole u kal Škumbi(Na) kdybych přes všecky úzkosti neřil stále a sil(Na) v návrat ke svému nejvlastnějšímu(Na) v rozkoš z no práce pro niž udeří jas hodina(Na) v komfort vlastho hnízda jež nás če(Na) v základ a modrou oblohu pro svůj život(Na) Tvrdne den můj pokrm(Na) z touhy a prázdnoty(Na) kte časem zeje mi před zrakem po ce dni(Na) neboť dosti jsem se nalokal ciziny(Na) dosti jsem se v horách namal kame místo chleba(Na) dosti přebrodil řek(Na) dosti běž Jihu a chodu poceloval(Na) byliny zvířata lidi práci u(Na) sklouzaje nakonec k jádru všeho jež se ne(Na) a shledav hle nesmírnou vzdálenost svou(Na) od svého kořá(Na) Tvrdne můj smutek(Na) tvrdne den můj pokrm(Na) z tesknice a ry z touhy a smutku(Na) mezi tvrmi horami a tvrmi stavemi(Na) uprostřed tvrho života(Na) chudých domorod a lečných no(Na) zpřemami zuby jej hryži(Na) z tvrho lože kočovkova(Na) onkem raje v tvr kraj(Na) kde nepochopitel měkkou los sví(Na) kvetou slívy(Na) Tvrdne můj smutek(Na) tvrdnu ce(Na) Kéž bychom se měk opět uvili(Na)