V zeleni zanechav procitlé hnědé selo
pěnicím, které pokračují v slavičím tlukotu,
a strakám neustále horlivě zaměstnaným,
do skvělé jitřní lázně jsem sestoupil.
Kvetoucí šípky a jasný potok,
jako by věděly, jak je mi třeba útěchy
a že jen těžko paprsek proniká v šero mých smutků
a v bolestný neklid přelomeného života,
důvěrně, lichotivě přejí mi dobrého jitra.
Oblaka mlhy přeřezávají hory,
a přede mnou, za hradbou hnědavých kopců
v zeleni měkkého sedla bělá se monastýr,
odkud se právě třepotá dolů vyzvánění.
Och, jaká škoda, že nemohu býti vesel,
vyrvati z prsou tlak a souvislost
a z lánů osení rudou kytici máků přinésti domů!
Do města odjel krásný poručík, dobrý můj hostitel.
A na mně jest pouze blouditi vpravo či vlevo,
bez cíle posunovati malátné kroky
uprostřed Makedonie
v koupeli jitřní,
jež se mne netkne však,
jako bych celý byl z oleje.