CHVÍLE SVĚTLA A VZDUCHU

Stanislav Kostka Neumann

V úžlabi(T2f) jejíž strá jsou tak hroz neprůhled(T6f) že ti život bez obzo uva a bledne(T7f) mezi vrchy(T2f) kde však ješ příroda zdra kořen(T6f) bujnost prudkost plodnost růst jenž tr nepokořen(T7f) u potoka(T2f) ten vody kte na srpnovém jasu(T6f) zvolna zarůstajíc mi v balvanech a kame(T8m) den měř kradu lakomu času(T6f) jednu chvilku(T2f) chvilku klidu světla vzduchu(T4f) radosti a vzruchu(T3f) chvilku smíře(T3m) Ce na(T2f) myslím ta zcela pros pohansky a naze(T7f) zrosen vystupuje z chladu v již žár(T6m) na hořících ňadrech ze ukřižován blaze(T7f) ležím bez báz a studu mezi tvary tvar(T7m) Průtrž paprs mi zla osmědnuvší lo(T7f) jako zla živočichy byliny i tes(T7m) připadám si jako těz nade vším co chtělo(T7f) abych zbídačen a vyhladověn kles(T6m) Čichám vodu čichám trávu(T4f) hor pod lesy(T4m) hmatám ži zhedváblou(T4f) vlast ži vřelou(T3f) vám smyslům arkadickou stravu(T5f) pod šimi nebesy(T4m) Okamžik jen(T2f) slunci tváří ve tvář na na naho ze(T7f) mohu takto okoušeti přepokoj ci(T7f) aspoň se mi tyto chvíle vpobe jem(T7f) zda pouhým okamžikem v naší dus kleci(T7f) otevřu si dvířka na světlo si sednu(T6f) nebi do hlubin a vo ke dnu(T5f) povám se vydechnu a křídly zavám(T7m) a pak navracím se v prach a šero klece(T6f) och co dy světa unesou tvé plece(T6f) smrt a mor a bolest ke chlebu tu mám(T6m) a v té plero chvilce teprve(T6m) udomuji si soumrak v kterém tonu(T6f) nemocnič puchy ci od krve(T6m) hnisu toky a hudbu sto(T5f) den divadlo své den bavu(T6m) otu mysli(T3f) červotočina nám přitom pa na hlavu(T7m) v díře sys(T2f)