KDYŽ KULKY HVÍZDAJÍ

Stanislav Kostka Neumann

Když prv kulky ti hvízda(D3a) nad hlavou u hlavy(D2a) jako když ptáčata píska(D3a) v den slun sa(D2a) toť chvíle vese docela(D3a) do strom plesknou ne do čela(D3a) shýbneš se zasměješ(D2a) lehneš si anebo le jdeš(D3a) a jako vyznamenán(D3m) Leč když to tr již ce den(D3a) a nevíš kde se skrýt(D2a) zvěř štva klesneš kdes vylen(D3a) halali slyšíš znít(D2a) máš horkou hlavu a chladnou dlaň(D3a) zrak vyjeve jak pad laň(D3a) a čekáš lapáš vzduch(D2a) než srdce ztiší svůj di vzruch(D3a) a tu snad skok spa(D3m) A když pak štěkot i klapot ztich(D3a) puška i kulomet(D2a) a leže u kot kouřících(D3a) pokojným vidíš svět(D2a) tu hvizd jenž uklouzne ptáčeti(D3a) prasknu větve jen škubne ti(D3a) nervy jak by to byl(D2a) prozek kterým jsi rozjitřil(D3a) kašpárka tahaho(D3m) A přece jednou i kulek hvizd(D3a) zcela ti zevšed(D2a) jak ptačí popěvky z vět z hnízd(D3a) když v lesích trávíš dni(D2a) tu a tam sehneš se přikrčíš(D3a) ze zvyku spíše než z nutnosti(D3a) a zcela jis víš(D2a) že osud ze sterých možnos(D3a) dávno již tvou ti přiřkl(D3a)