Bylo to v dubnu táhlo poledne(Na)
jednoho panenského dne(Na)
jenž aby zkrásněl umyl se po ránu rosou(Na)
továrním šel jsem předměstím(Na)
mysl jsem vedl jarem tím(Na)
veselou zcuchanou bosou(Na)
Do ulic slunce proudilo(Na)
přes ploché střechy dílen šikmé světlíky(Na)
přes pravoúhlá zdiva železné konstrukce(Na)
a po pás vroucně se hroužilo(Na)
do křehké zeleně stromů(Na)
jež přišly sem z hořejších zahrad a niv(Na)
v zákoutí továren na dvory domů(Na)
porůznu jedny melancholické trochu(Na)
husím pochodem jiné za ruce se držíce(Na)
aby tu kolem šedivých zdiv(Na)
jako když láska se rozleje(Na)
natáhly svoje aleje(Na)
Přidušen lomoz práce hučel(Na)
ve vnitru budov za zdmi a za skly(Na)
pokojně duben nad nimi pučel(Na)
časem jen kdesi práskly(Na)
rány do plechu(Na)
kráčel jsem po dlažbě sající slunce(Na)
srdce si brnkalo na jedné strunce(Na)
jako když chodil jsem po mechu(Na)
Tu na křižovatce stanul jsem(Na)
před nízkým továrním průčelím(Na)
děravé zuby cenilo polednem(Na)
na stráži stojíc před tělem svým(Na)
tělem jak tábor zdí a kotlů kol a ploch a hran(Na)
do všech je vmačkujíc stran(Na)
A já jsem stanul okouzlen(Na)
v ten jarní den dubnový den(Na)
obrazem přeprůmyslovým(Na)
však nikoli tvrdé zvíře to(Na)
jež armádou cizopasníků poseto(Na)
horečkou práce páchlo potem kovovým(Na)
mne jalo tak(Na)
od slunce svatozář majíce(Na)
oblohu držíce štíhlé jak světice(Na)
svou slávou mi plnily zrak(Na)
cihlové vodotrysky z předměstské hladiny(Na)
tvořící na nebi pateru vidinu(Na)
tovární komíny(Na)
pět Ringhofferových komínů(Na)
Řek jsem si To jsou tedy ty sloupy(Na)
jež nad sebou v oblaku hustém(Na)
na hromosvody nabodeném(Na)
trůn boha průmyslového(Na)
sobeckého a necitelného(Na)
drží(Na)
Řek jsem si To jsou ty ventily(Na)
jimiž si odlehčuje přecpaný teřich města(Na)
pouštěje smrduté větry(Na)
v nebesa(Na)
Dole však stromy tančily kolo(Na)
a zeleň naskrz prozářená(Na)
křehká byla a chlapecká polo(Na)
jak pučící právě žena(Na)
A všecko dovádělo kolem(Na)
v sluneční lázni vřelé(Na)
svět všecek byl veselým zlatodolem(Na)
a komíny ze zlata celé(Na)
Nebylo možno neviděti(Na)
jich krásu jich vznešenost(Na)
i čímsi byly co může se rděti(Na)
jak palma růst jak člověk hledět v budoucnost(Na)
mělo svou zpupnost mělo svou nevinu(Na)
pět Ringhofferových komínů(Na)
Jich šamotové cihly(Na)
mírnými city zjihly(Na)
usmíval se děd i otec bratr syn i vnuk(Na)
děd nejmenší věkem zčernalý(Na)
svým zamračením se usmíval(Na)
vnuk největší jun jak ze skály(Na)
rozkročen mezi nebem a zemí(Na)
hrdinovi se podobal(Na)
Ti mladí vůbec tu stáli na čele věnec(Na)
cihlovou krajku stavitelský vavřín(Na)
prostě a hrdě nesouce(Na)
jak opravdoví dobří básníci(Na)
na zemi nezadatelné stojící(Na)
s hlavou však vysoko(Na)
Byla to zvláštní jímavá vidina(Na)
na velkém terči světla(Na)
čarovně oživla komínů rodina(Na)
a cizokrajně kvetla(Na)
Řek jsem si krásné jsou(Na)
jak řečtí atleti(Na)
řek jsem si nevinné(Na)
vzbuzují úctu(Na)
Tu všecky věci světlo vzduch(Na)
zpívaly(Na)
mně mysl nervy srdce vzruch(Na)
zpívaly(Na)
Až všecky tovární komíny(Na)
co jich je na širém světě(Na)
jak archandělé a strážci pokladu(Na)
bdít budou v zimě i v létě(Na)
nad prací zahradou veselou štěpnicí(Na)
jež ovoce šlechtěné rodí(Na)
pro blaho všech na volné půdě(Na)
pro mezinárodní lodi(Na)
pro blaho všech všem náležejíce(Na)
do oblak bez bázně strmíce(Na)
tu komíny hrotem svých hromosvodů(Na)
až do hvězdného chorovodu(Na)
žhavými písmeny popíší rozlohy(Na)
celičké naší oblohy(Na)
popíší celý nebeský dům(Na)
Laudate genus hominum(Na)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
15 |
| Celkem veršů: |
112 |
| Neurčeno: |
112
(100 %)
|