Po všech mořích křížem krážem
proplavil své mládí Fred,
ve všech zemích vedry, mrazem
spaloval si srdce květ.
Vedry zhnědl, vyschl, zvětral,
mrazem zkřehl, popukal –
na spálených květech srdce
znova květ mu rozkvétal.
Ve všech barech hasil žízeň,
srdce neuhasil však,
zpívalo tu věčnou píseň,
v drsném lese něžný pták.
Píseň snu a píseň touhy
srdcí spadlých z měsíce...
Znova po mořích Fred bloudí,
znova prázdní sklenice.
Pije, tančí, rve se, líbá,
uniká mu lidský věk –
v srdci však mu stále zpívá,
ze srdce naň stále zírá
svatý obrázek.