XVIII   Pták ještě zpívá. Květů všude plno.

Stanislav Kostka Neumann

Pták ješ zpí Kvě všude plno(J5f) Strašlivým proudem jaro roz se(J5f) a nedosažitel pro plyne(J5f) šílenou rychlos a zmi zase(J5f) mimo mne plynouc předem jsem je ztratil(J5f) oslepen zlomen spoután síč(J5f) vše pronikajíc nepronikne oblak(J5f) jímž ce zahalen jsem ustavičně(J5f) Což ptačí pís za nimiž jsem chodil(J5f) s pokojnou mys do a le(J5f) proniknout mohou k srdci kte plno(J5f) jedi touhy jediho su(J5f) Jak ha kvě vabem svým křehkým(J5f) okouzlit senzibilitu mou že(J5f) když tvoje ha vražed ji sví(J5f) a pěstuje v ní krva své že(J5f) Zřím zeleň rostou leč jako plátno(J5f) na kterém ve dne v noci zjevuje se(J5f) postava tvoje vzdále i blíz(J5f) po lukách prochá se blou v lese(J5f) Ó všudypřítomná ó sladkohoř(J5f) ty loupežnice kru jak je smut(J5f) to jaro kte pohádkou být mohlo(J5f) A mar ptám se je li to tak nut(J5f) A mar so to vyčívám(J5f) nic neda než to že miluji (J5f) že všude vidím a ve všem slyším(J5f) ty slad ženo a ty straš (J5f)