XXIII   Již soumrak houstne nad poli a lesy,

Stanislav Kostka Neumann

Již soumrak houstne nad poli a lesy(J5f) za chvíli ztichne posled zpěv ptačí(J5f) Z okna se vám do krajiny pros(J5f) Pojď bažantni se mnou do Podmračí(J5f) To pěk cesta je A naposledy(J5f) jsem s lehkým srdcem ješ chodil po (J5f) Pojď drozd nám zahrá ješ na svou flétnu(J5f) a okraj lesa fialkami vo(J5f) Pojď všudypřítomná V tom zešeře(J5f) na silnici a v tichém kraji(J5f) snad rozpodám se a s čistým srdcem(J5f) projdeme zvolna rašími ji(J5f) Chtěl bych ti tolik krásných říci(J5f) o cech velikých ti vypravovat(J5f) Chtěl bych tvou mysl jako vel (J5f) na kolenou své zkušenosti chovat(J5f) A směle vesele tvé krás touze(J5f) kus energie ry směru ti(J5f) a vštípit ti že na svobodu nikdo(J5f) čekati nesmí brž si ji bráti(J5f) Již soumrak houstne nad poli a lesy(J5f) Z okna se vám do krajiny pros(J5f) Jsi u mne jako vždy a jako vždycky(J5f) bří stesku roste roste roste(J5f) jak v houšti ble květ jenž slunce vi(J5f) jen skulinami ve vysokém dou(J5f) a ilu pln če če če(J5f) Se slunkem svým se nikdy nezasnou(J5f)