V severní louži k holému břehu
dvě loďky přivázány jsou.
Oblaka bílá s něhou na svém sněhu
jsou jedinou jim útěchou.
Oblaka bílá přiběhnou jak děti,
poselstvím srdce zahřejí;
oblaka bílá do dálky letí
poskytujíce naději.
Oblaka bílá, lůžkové vozy,
s tvou touhou ujíždějí v dál...
Dvě loďky se houpají... Vědí bozi,
co osud kde jim uchystal.