XLVI   Zlatý oblak odplul v neshledanou,

Stanislav Kostka Neumann

Zlatý oblak odplul v neshledanou, tmavá noc se dívá do srdce. Místo hvězd jen černé slzy kanou, horké, trpké, slané ovoce. Modré auto silnicí se hnalo, leží rozdrceno o jabloň. Jabloň kvete, jaro zavolalo. Bere. Dává. Pokorně se skloň. V tmavé noci z jabloně to sněží, ticho duní zavražděným snem. V autu na mrtvole v krvi leží bílé květy s něžným ruměncem.