Řekněte jí, až ji potkáte,
výročí že slavím popáté,
se svým žalem bloudě sám a sám,
slepcem na světlo si vzpomínám.
Setkáte-li se s ní, rcete jí,
beze snů že bloudím alejí.
Nezřím nazad, padesát pět let,
jež mi zhořkla jako cizí svět,
před večerem pochválený den,
nekorunovaný, marný sen.
Nezřím vpřed, kam pranic neláká
vypovězeného žebráka.
Stínem k reji stínů přihlížím,
za mřížemi smutku živořím.
Vřava světla již mi nezpívá:
v srdci praskla lampa zářivá.