Březnový sníh je justament
sešlého potentáta;
studený, mokrý jeho kment
se rozpadá v síť bláta.
Jen když nám může ukradnout
kus budoucnosti jasné
a chvilku ještě hrůzu pout
dát z vůle cizopasné!
Do tváře drze šlehá nás
ta bílá garda jeho.
A přece nezastaví čas,
vpád jara ruměného.
A když tou marnou zlobou svou
v povodeň změní sprchu,
ty hrozné vody odnesou
především jeho mrchu.