CESTOU

Stanislav Kostka Neumann

Lukami jdeme a jdeme lesy(Na) na mla břízce zpí pták(Na) Nevím kterým směrem daleko kdesi(Na) ulice smut čně do oblak(Na) jdou tudy smut básci bo(Na) nocemi vražedných alkoho(Na) V doku měkkém srna si ho(Na) divo kachny čeří tůň(Na) Daleko v měs plýtvacím slovy(Na) člověk stroj a člověk kůň(Na) po stech a ticích bez práce blou(Na) a hladov sytých neodsou(Na) Pokojem jdeme a podobenstvím(Na) za ruce se vedeme v ptačí ples(Na) Spouni mrzce ukrutným členstvím(Na) tam v dáli ti jimž neznám je les(Na) tam v dáli ženy jichž ly vládne kapsa(Na) tam v dáli muži blud na blud pes na psa(Na) Mlá nám konvalinkami vo(Na) dubinou tančí zla chvost(Na) Moci nevrátiti se v peklo kde zvo(Na) železo lež a chamtivost(Na) a z lepší dálky naslouchati skřeku(Na) vražedných bláznů končího ku(Na)