Liška hore zaštěkala
v lesy plné tmy,
a má touha zaplakala
do hor nad námi.
Po hřebenech táhnou mračna,
po dolině chlad,
a má touha chví se lačna
jako listopad.
Ještě nám tu hořec kvete,
kamzík hore sní,
ale struny srdce hněte
smutek večerní.
Tolik darů má tu země,
tolik čistoty,
ale ke mně šumí temně
návrat do psoty.