VODÁRENSKÁ VĚŽ

Stanislav Kostka Neumann

Snad je krás město Voroněž(T5m) Jinde ma hrad a jinde hrdinu(T6m) U nás me vorenskou věž(T5m) jako ztepilou a křehkou květinu(T6m) Je tu ovšem ješ ledacos(T5m) i co do krásy a do památnosti(T6m) Pod ží však zpí v dubnu kos(T5m) a pak dokola je zeleň mladosti(T6m) v lé čápi na ni sedali(T5m) hledíš nahoru je to jak z pohádky(T6m) mlčeli jen tu klapali(T5m) o své radosti než táhli do dálky(T6m) Teď je listopad a z věže mi(T5m) luny kocábka se šine stříbr(T6m) topolomi tu větvemi(T5m) Co mi po Praze a co mi po Br(T6m) Den pohledem ji pobím(T5m) v je stromo a tiché konči(T6m) den aspoň chvilku o tom sním(T5m) co by mohlo být Sním o domovi(T6m)