báseň bez názvu

Stanislav Kostka Neumann

Moji rodiče a prarodiče byli Černoši, byli krásní z ohně a ebenu, var bubnů je svolával k tanci a boji, horoucí píseň černé Afriky. Ze světa, který se pominul zlatem, jezdili otrokáři, moji rodiče a prarodiče byli Černoši, jako divoká zvěř byli zchytáni a hozeni pod palubu. Moji rodiče a prarodiče byli Černoši, kdo by se jich byl ujal? Krásní vyřezávaní bohové netečně padli hlavou do trávy, importovaný Syn člověka nechal je také na holičkách, všichni bohové dohromady nezmohou nic proti pařátům bílého pána. Moji rodiče a prarodiče byli Černoši, hynuli v transvaalských dolech, na Kongu byli bičováni, nesli své písně až na Mississippi, do krve se dřeli na plantážích, tančili v barech a na venkově byli lynchováni. [3] Moji rodiče a prarodiče trpěli, jejich černé pašije mi zpívají v krvi, miliony jich trpěly neuvěřitelným způsobem miliony jich byli pokořeny, ale bílí muži jako by o tom nevěděli, bílí muži, kteří toho tolik napovídají o jednom ukřižovaném. Moji rodiče a prarodiče byli Indiáni, nebylo krásnějších hrdinů na Severu, a nedopověděna potrvá podivuhodná píseň o těch dole, kteří se klaněli Slunci. Ze světa šíleného hrabivostí připluli konkvistadoři, čeho nedosáhli úskokem, násilím zmohli, medajlon s Panenkou Marií nosili pod košilí, vyprosila jim vítězství nad pohany. Moji rodiče a prarodiče byli Indiáni, bílý muž jim uloupil loviště, pastviny, stáda, vyhubil Orlí oči a Sokolí pera, bílý muž rozbořil jižní říše, lstivější každé šelmy a zákeřnější vraždil, pálil a bil. Moji rodiče a prarodiče byli Indiáni, hynuli jako hrdinové i jako psi, Veliký Manitú umřel v Skalistých horách, dýmku míru musili vykouřit s bílým lupičem, v troskách a hadrech se toulali reservacemi, ukazovali se turistům v musejních krojích a v širé své zemi živořili z milosti bílého pána. [4] Moji rodiče a prarodiče trpěli, krev zrazených hrdinů zpívá mi v žilách, miliony jich vyhubily křesťanské ruce, zbytkům svobodu vzaly a zkazily krev, pod mrakodrapem bílého pána umřel hlady poslední Mohykán, a bílí muži jsou nesmírně rozhořčeni, chce-li jim soused zabrati vlast. Moji rodiče a prarodiče byli Židé, zapomenuty jsou písně hebrejských kočovníků i jejich divoký bůh, zapomenuti jsou Baalové, kteří jim kulturu nesli, zapomenut je Salamon i babylonské valy, zapomenuty jsou římské legie, které jim zbořily chrám, moji rodiče a prarodiče byli Židé, rozptýleni po světě elegii dýchali s každým vzduchem, nepomáhal jim hospodin a mesiáš nepřicházel. Ve světě, který se pominul zlatem, zlatu se krví svou zapsali, Mojžíšův zákon nepřestupujíce přestupovali lidskost, se všemi poklady země však byli jen tráva, po které dupal křesťanský dav. Moji rodiče a prarodiče byli Židé, ghetto je mrzačilo a pokořovalo sprostě, králové bez chytrosti a práce je obírali, moji rodiče a prarodiče byli Židé, znásilňováni, mučeni, vražděni hynuli v pogromech, křesťanští vykořisťovatelé potřebovali hromosvodů, křesťanská chátra lupu a krve. [5] Moji rodiče a prarodiče byli Židé, rabínská moudrost jim neprospěla ani evangelium, zůstali psanci v požidovštělém světě, vládnoucí gangster si na ně vymyslel rasu, největší zloděj křičel za nimi: Chyťte je! Moji rodiče a prarodiče trpěli, Balfour jim namaloval na vrbě straku a nový Erez Jisroel zahořel v zmučených srdcích, ale moji rodiče a prarodiče byli židovští proletáři, u Tel Avivu a Jaffy se dřeli na plantážníky, jejich bloudění věčné a zklamání zpívá mi v krvi, zklamání milionů a milionů žal, daleká cesta s námi tam, kde marně byl nevolal. Moji rodiče a prarodiče byli proletáři [6] Soukromý tisk u příležitosti „VEČERA AUTORŮ“ Vydala a vytiskla „Svoboda“ v Praze k 15. říjnu 1947 v úpraněúpravě Aloise Chvály
E: jf; 2004 [7]
Básně v knize Fragment z pozůstalosti:
  1. báseň bez názvu