Prosté sloky

Stanislav Kostka Neumann

Miluji hvězdná nebesa, pro jejich hloubku a krásu, pro jejich modrou záhadu plničkou třpytného jasu. Na pohled úsměv, ticho, mír, ve skutečnosti strž světů nejhezčí, nejpodivnější bez bohů, bez jejich tretů. Stanul jsem v noci lednové uprostřed nesmírných sněhů: velebnost hmoty chápal jsem a v srdci pocítil něhu. Nevíme kam a nevíme proč, záhady všude je tolik; nebesa hvězdná podivná jsou, podivný květnatý dolík, tak jako každý života děj, černých těch borů tam zrání– i to, že dřepič z kaváren, já, šťasten jsem na sněžné pláni.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

529. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VLOČKY SNĚHU. (Herma Pilbauerová)
  2. Jsou hvězdy. (Růžena Jesenská)
  3. NÁHRADA. (Adolf Heyduk)
  4. Poesii. (Josef Václav Sládek)
  5. VEČER V JESENI. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Píseň cizincova. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  8. Můj štědrý den. (Ladislav Quis)
  9. Jen orlem býť! (František Táborský)
  10. V zimě. (Augustin Eugen Mužík)