a přece...
čas, ta tvá iluse i strašná skutečnost,
jež zdá se uhánět i plaziti se líně,
ta nezastavila svých kroků lhostejnost
a neutopila se v kyselém svém víně;
čas, který nesoudí a neodměňuje,
dál dechem ledovým ti tváře celuje.
i život uplývá a nezná zastávky,
jak bylo tomu vždy a bude do skonání,
sny, práce, polibek, žal, radost, oprátky
tmám ustrnulosti hrou rozporů se brání,
a zastavíš-li se, ten život s dobrem - zlemdobrem-zlem
tě smete, povalí svým horkým pasátem.
a přece přišel den, kdy cosi zdá se stát
jinak než starý strom a jinak nežli domy,
cos jak by nemohlo žít ani umírat,
ztrnule do temna jen civí nad polomy.
slov pro to nemaje, víš jen, že byl to cval,
jejž jsi tu z dějů všech nejvíce miloval.
13