malý rozhovor s kmotrou
když noc je v malé světnici
a venku horský vítr fouká,
hovoříš s kmotrou kosící:
usedla na pelest a brouká.
ten rozhovor je bez řečí,
myšlenky pouhé stačí na to.
kmotra jen všemu zlořečí,
nic na světě jí není svato.
vpadneš-li jí však do noty,
je moudrá, rozšafná, milá.
o koloběhu jednoty
se rozhovoří černobílá.
zní to jak voda dešťová,
když tiše zurčí do jímky.
zní to jak píseň bláhová,
ukolébavka maminky.
22