nemíti snů
nemíti snů než o možném
v pravdě a cti a míru,
v sobě jak stánku děložném
poznáním živit víru –
s tím netřpytneš se v ulicích,
nezasloužíš si stužku,
ulehneš k spánku v brázdě lích
na kamenitém lůžku.
však pod pravdivou oblohou
se probudíš pak denně:
s vrb straky na tě nemohou
ni čerti, věrní stěně.
víš, do čeho se obléknout,
když sněží, kvetou růže –
a čím se vůbec nesmí hnout
v srdci a mozku muže.
37