noc je tvá

Stanislav Kostka Neumann

noc je tvá
zlatý chrobák na západě zahrabal se do vaty. pod vlnami kraje v sadě večer sbírá dukáty. do stínu je rychle balí před nočními zloději. doliny a vrchy halí rubáš s vlhkou nadějí. zase jedna noc nám činí život ještě nočnějším. rozsvěť. zhasni. světlo špiní křišťál muk, jenž hledá rým. v budoucnu jej lačně hledá, v budoucnu, jež uzrává. nad zrcadlo hlubin sedá, hledí, čeká... noc je tvá. 65