zbytečky své písně

Stanislav Kostka Neumann

zbytečky své písně
zbytečky své písně pro sebe si broukám, když se neúlisně svěřím lesům, loukám. pro sebe si zpívám, se všemi co cítím, s větví rvanou jívám, s pokoseným kvítím. pro sebe si brumlám, vteřiny to chtějí. žitné stéblo dumlám. ptáci vyzvánějí. vyzvánějí ptáci jako na vzkříšení. vědí, darebáci, že nic věčné není. 66 až já z mrtvých vstanu, živý nebo z prachu, věrnou písní skanu do jitřního nachu. 67