kdybys...

Stanislav Kostka Neumann

kdybys...
kdybys teď denně poklekal třeba jen před postelí, kdyby ses v jámě víry jal prositi boha, by ti dal dočkat se – pastvy včelí; kdyby tě srdce zmatené pudilo z karet hádat a odpovědi náhodné na kdy a jak a ano - neano – ne z papíru jejich skládat; či kdybys ruce ke hvězdám titansky směle zvedal a zapřísahal osud sám, by pozřít nedal světlo tmám a zahynouti nedal, – 92 jak dítě byl bys, ne jak chlap, jenž skalou stojí v bouři a usmívá se, hrom ho zab’, že slyší téci úlů slap na troskách, z nichž se kouří. 93