VNUKŮV ZPĚV

Stanislav Kostka Neumann

Okeán se vlní jak zelené pole, pevniny už ztichly, klenba bez kouře všecko živé znovu pocelovala; dýše dobrá země nahoře i dole jako dělnice, jež slehla za bouře, úsměv z muk a štěstí na rty dostala. Vraky starých lodí leží na dně, na hladině racek s delfíny, plachetnice moje nese ladně vlajku jedné velké rodiny. Rány zarůstají, bolest zapomněli muž i žena, půda, kůň i pes i strom, hroby sesuly se, trychtýř naplnil. Práce zvoní, zpívá, hučí jako včely, pýchou nadýmá se lán i důl i lom, jednou krví zní zvon pospolitých žil. Vzduch i voda pojí všecko s všemi, hory nedělí ni hladiny. Plachetnice moje zmládlou zemí nese vlajku jedné rodiny.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

319. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. CESTOU (František Serafínský Procházka)
  3. CHIOS. (Jaroslav Vrchlický)
  4. BOUŘE. (Svatopluk Čech)
  5. Starý prapor. (Augustin Eugen Mužík)
  6. DEVÁTÁ VLNA (Josef Svatopluk Machar)
  7. Noci na Arkoně. (František Táborský)
  8. MARNÉ ČEKÁNÍ. (Karel Sabina)
  9. V bouři života. (Ladislav Quis)
  10. Plavec. (Augustin Eugen Mužík)