Zpěv volnosti.

Arnošt V. J. Crha Antonín Čapek Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dürich Albína Dvořáková-Mráčková Jaroslav Goll Antonie Hoffmannová Václav Hes Gustav Heš Jasa Hradecká Josef Ježek J. B. Jilovecký Vojtěch H. Jirota Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Eliška Krásnohorská Hanuš Lejsek Ferdinand Marjánko Jaroslav Martinec Jan Matoušek Emanuel Miřiovský Berta Mühlsteinová Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý Jan Nosek-Zádvorský František Ladislav Polák Ladislav Quis Tomáš Ryšánek Josef Sládek J. Boleslav Strahovský Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Žitomír Vrba Vojmír J. Wünsch Ferdinand Zahrádka August Zátka

Zpěv volnosti.
Zesnula dceruška králi náhle a tak z nenadání, jako růže, mrazem spráhlá, kdy se přes noc k hrobu sklání. Děva krásná; v skvostnou rakev tělo drahé uložili, spí tu bledá se vší krásou, a tvář kryje závoj bílý. Zalkal král, a v mrtvém srdci zážeh lidské lásky vzplanul, vyšel v noc si poulevit – z dálky zpěv mu k sluchu vanul. Zamyslil se král a slouchá, zpěv ho víc a více jímá; vzkřísil tě on srdce mrtvé, vzbudí srdce, co jen dřímá. 13 Kázal král přivésti pěvce; sotva vzešla ranní záře přivedli bledého mládce v okovech mu ze žaláře. – „Budiž volným, pěvče milý, večer písní sladce jemnou zbudil’s mrtvé srdce moje a svět celý smířil se mnou.“ „Sladký spánek spjal mou duši, v míru svatém se mi snilo, že se moje dítě drahé tou tvou písní probudilo.“ A volnosti vzňato dechem pěvce nadšení tu jímá, a jak zvuk by rohů hlásných královským zpěv hradem hřímá. Probudil zpěv dceru krále, vyrval ji snu hlubokému; vstane – komnatami kráčí, táhne ji to k pěvci svému. A na prahu síně stane – zlekán mládec ustal pěti, 14 prsa dmou se – děva krásná v náruč jemu pozaletí. Zlekán král se též tu chvěje, divu uvěřit se bojí: budíť mrtvé zpěv volnosti volnosť pak se s láskou pojí. 15

Kniha Ruch 2 (1870)
Autor Antonín Čapek