Prapor.

Arnošt V. J. Crha Antonín Čapek Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dürich Albína Dvořáková-Mráčková Jaroslav Goll Antonie Hoffmannová Václav Hes Gustav Heš Jasa Hradecká Josef Ježek J. B. Jilovecký Vojtěch H. Jirota Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Eliška Krásnohorská Hanuš Lejsek Ferdinand Marjánko Jaroslav Martinec Jan Matoušek Emanuel Miřiovský Berta Mühlsteinová Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý Jan Nosek-Zádvorský František Ladislav Polák Ladislav Quis Tomáš Ryšánek Josef Sládek J. Boleslav Strahovský Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Žitomír Vrba Vojmír J. Wünsch Ferdinand Zahrádka August Zátka

Prapor.
Kdy káže vlast, národe, vstaň! tu vzhůru, vzhůru, v ruce zbraň! Nechť zvěst ta světem letí: Zde velký den se světí. A chudá pláče rodina, sklání se hlava matčina, a bolest srdce svírá: „Kdo smrti pot mu stírá?“ On kráčel bojem dál a dál, a nad hlavou mu prapor vlál, smrt odevšad naň zívá, a on se přec usmívá. Po boku přítel umírá – a on se dále ubirá, 30 posledně stisknul ruku, jen vlasti cítí muku. On kráčí bojem dál a dál, a nad hlavou mu prapor vlál, smrt odevšad naň zívá a on se přec usmívá. Zde dívčiny jest mrtvola, zavřena očka do pola, posledně k němu hledí: „s Bohem!“ dí rtové bledí. Celuje čelo zticha dí: „kéž Bůh ti spánek osladí!“ a dále, dále kráčí, to čelo slza smáčí. On kráčí bojem dál a dál, a nad hlavou má prapor vlál, smrt odevšad naň zívá – a on se přec usmívá. Spáleny jeho dědiny, on zůstal ze všech jediný, kde rov jest otce, matky? v popeli rodné chatky. 31 Vítězství hřmí, vrah poražen, již posvátný nám nastal den, vlast věnčí syny svoje, kdy navrací se z boje. Na hoře, prapor v levici, on k srdci tiskne pravici; posledně vlasti kyne, co šepot v ústech hyne. Proud rudý z prsou ubíhá – ještě se prapor zamíhá, jej červánků zář zlatí – pak vše se v temnu tratí. – 32

Kniha Ruch 2 (1870)
Autor Otakar Červinka