Nuž – strojte...

Arnošt V. J. Crha Antonín Čapek Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dürich Albína Dvořáková-Mráčková Jaroslav Goll Antonie Hoffmannová Václav Hes Gustav Heš Jasa Hradecká Josef Ježek J. B. Jilovecký Vojtěch H. Jirota Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Eliška Krásnohorská Hanuš Lejsek Ferdinand Marjánko Jaroslav Martinec Jan Matoušek Emanuel Miřiovský Berta Mühlsteinová Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý Jan Nosek-Zádvorský František Ladislav Polák Ladislav Quis Tomáš Ryšánek Josef Sládek J. Boleslav Strahovský Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Žitomír Vrba Vojmír J. Wünsch Ferdinand Zahrádka August Zátka

Nuž – strojte...
Nuž strojte mne do rubáše, čeká hrob mne přichystaný, již na našem kostelíčku vyzvánějí dvoje hrany. Sem to roucho běloskvělé ozdobené myrty skvostem, a ten závoj mlhotkaný – nepohřbím se v šatě prostém. A tu věnce zdobu krásnou propleťte mi vlasem rusým, hrdě v ní chci čelo vznésti, než jí věčně vzdát se musím. Roucho mé jest roucho hrobu: mrtvolina bledost v tváři, ledový chlad v srdci mrtvém, – – nuž – veďte mne ku oltáři! 55

Kniha Ruch 2 (1870)
Autor Albína Dvořáková-Mráčková