Ze zašlých dob.

Arnošt V. J. Crha Antonín Čapek Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dürich Albína Dvořáková-Mráčková Jaroslav Goll Antonie Hoffmannová Václav Hes Gustav Heš Jasa Hradecká Josef Ježek J. B. Jilovecký Vojtěch H. Jirota Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Eliška Krásnohorská Hanuš Lejsek Ferdinand Marjánko Jaroslav Martinec Jan Matoušek Emanuel Miřiovský Berta Mühlsteinová Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý Jan Nosek-Zádvorský František Ladislav Polák Ladislav Quis Tomáš Ryšánek Josef Sládek J. Boleslav Strahovský Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Žitomír Vrba Vojmír J. Wünsch Ferdinand Zahrádka August Zátka

Ze zašlých dob.
Probírám se v těch starých písních svých, jichž sten mi zněl kdys v prvním ránu světla, těch prvých, vroucích srdce výbuchů, když naše láska nejkrásněji květla. Svět nezří v nich snad žádných půvabů, mne vábí víc však, nežli celé světy, jak v slzách když líbáme po letech dar z ruky milé – zvadlé, uschlé květy. Mých písní zdroj ten ještě nevyschl; on vždy zas mocně znova vytryskne, jak temnomodrém, klidném na nebi se v letní večer náhle zablýskne. Jest třeba jen tvé ručky dotknutí, jen čarný očka tvého modrojas, by ze skály jak tknutím kouzelným zdroj písní mých vyprýštil z prsou zas! 94

Kniha Ruch 2 (1870)
Autor Miroslav Krajník