RCI, ŘÍME...
Rci, Říme, sne můj nad Tiberou,
proč tobě zevní půvab berou,
kus nejdávnější podstaty,
je porušen běh věků stálý,
jsou křesťanskými sociály,
aj, nové děje počaty.
Duch můj tě ctí, z tvé slávy pije,
než o ty moje sympatie
tu valně ani neběží,
však jedná se mi tady více
ve všeobecné šlamastrice
o pravou úctu k papeži.
Rci, Říme, jen, ty sne můj živý,
zda ďábel to, jenž zlými vlivy
tvou mravní bídu vytváří.
Je zdušen lesk tvůjtvůj, nebo není?
Jsou temné moci ve spojení
se svobodnými zednáři?
Tvé laury tlí. Tvé laury hnijí,
dnes pro křesťanskou historii
jsi jako služka bez místa.
Však nebýt ďábla, byl bys nepad’,
on svedl tebe trůnem klepat,
jenž pořízen je od Krista.
48
Tvůj purkmistr je na mou věru
sám levoboček Luciferů,
jenž nemá úcty k papeži,
neb vztáhne ruku lidská bytost
na nejsvětější nemovitost?
Však o to tady neběží.
Rci, Říme, sne můj nad Tiberou,
když ovce pána svého žerou,
tě v nitru pranic nebolí?
Já cítím žal až tady v dáli,
jdu s křesťanskými sociály.
O Tyroly – o Tyroly!
49