Do časů žiraf vycpaných, do časů soukenných hadů,
rozuměj, krásné publikum, do těch dob dějství kladu.
Do časů přadlen vznešených, skleněných střech a hájů,
za cizích, prchlých poměrů svou komédii hraju.
...Ugolín, síla veliká, je drahým rekem mojím,
s nímž, hledě k zemským vrchnostem, se často hráti bojím,
neboť, ač gesta sporého, je inspirován řízně,
a nezná v toulce šlechetné ni hladu, ani žízně.
Já jsem naň hrd a to je vše, proč nejprv o něm říkám,
proč míjím přednost galantní k svým jemným Angelikám.
Ach, Angelika! Všechen vzmach dal řezbář ve vzrůst těla
a malíř... O svých přednostech jakoby nevěděla!
S ní, řeholnicí, zhusta hrám, jak vhroužena je v nebi,
i časem její všestrannost se k lásce upotřebí.
A potom v dlouhém pořadí sbor loupežníků přijde,
již v slabé chvíli vyhlíží jak obyčejní lidé.
A teprv pak, když na lesy se svaté ticho složí,
jdou s podloudnými signály mně snášet uzle zboží.
A po všech čert a sedláček: jsou oba z tvrdých polen,
však čert má jisté afekce a líp je v barvě volen.
Za to má sedlák v ruce hůl pro argumenty slova
a klátí se mu sem a tam vždy dýmka bramborová.
Však, rcete, jaký ensemble, vše mlčí jako ryby
a žádné vroucné animo! Nám dosud Kašpar chybí!!
Ve chvíli počne soirée a v polepení novém
zas budem dusit jeviště svým nezrozeným slovem.
A nové čáko, delší chvost a plíšky kolem nohy,
ďas čerstvou massáž z fosforu a srdnatější rohy.
A na příkřejší vzezření se Aga opět zbarví,
mé Bibi nové předprsí a zbojcům hustší larvy.
Dnes konečně snad starý král ku sňatku dcery svolí,
jeť nově zřízen snoubenec a nazván z Espaňoly.
l já, ač zvrhlý Kašpárek, jsem dojat osvětlením,
tu neklid svíček počítám, tu barvu očí měním.
A vím, co řeknu, z kufříku až milenka se vrátí:
Má Bibi s novým předprsírn, chci pro vás umírati...
Já k tomu cíli vyprosil jsem dnešní knírek malý,
neb kdybych vyšel holovous, jak všichni by se smáli!
Však ležím tich, jen rozjímám, jak kolovrátek kvílí
a kroky těch, již soirée by rádi navštívili...
Jsem ubit tak, jak může být jen zbito dřevko hubené!
Já byl jsem bit, a pro ni bit! Ó Bibi, zda si vzpomene?
Já tušil, že to nastane, až za kulisy vkročíme,
plál nezvykle můj košenil a kobaltové oči mé.
...když zulíbán jsem od ní šel při pláči hlubin slavíčka,
tu byl jsem svalen obuškem, až vypadla mně nožička.
Ač plakal jsem, přec nikde nic... Noc černala se zaleklá
a z toalety zkažené div živá krev že netekla...
Až za dlouho mne principál bral opatrně se země,
jeť nové frašky potřeba, jak obejde se beze mě?