Srdce boj.

Gustav Pfleger Moravský

Ty divé srdce, nezkrocené žalem, Neštěstím, bídou, strastí nevýslovnou, Proč hoříš přec jen neuhaslým palem A vzmítáš trpkosť otrávení rovnou? Co tvé má přání v dechu žalujícím, Anť zmařila skutečnosť naděj skrovnou? Ach! nelze zničiť rázem umrtvícím Ten všecek rozpuk v srdci uvadlém citů; Marný je vzpor, by v toku vznikajícím Nekápla slza na hrob štěstí v skrytu... Když zmizel rozkošný čas lásky vroucí, Jak stkvělý meteor v zářícím svitu; Když radosť skleslá v žalosť uniknoucí, Jen trýzeň památky nám zanechala, Ji opět vzkouzliť v život nemohoucí; Když v temné lůno mhla přešlosti jala I s radostí tou všecky luzné čáry, V něž duše naše tak se zakochala, Že, utrávená horoucími žáry Té věčné po ní vřelé toužebnosti, S vůkolním světem, s tebou vodí sváry: Tu žití úsměv mění úšklebnosti Se v hyzdnou tvář a v zdivočelé tahy A nítí mysl skrytou k zoufalosti... Důvěra znikne z srdce, přeneblahý Se klid ho zmocní trapně mrazným dechem, A schromí je, že klesne bez odvahy. Ubledá tvář mladosti chtivým spěchem – Však s ní zhasíná citův oheň mladý. Smutek se rozstře truchle nad úsměchem; I srdce výkvět nejmilejší vnady Uvadne s růží, jež odkvítá v líci. A zbylý cit, neschopný lásky, zrady, V živoucí bije srdce popelnici, Jež jeví život svůj jen v křečovitém Drhu a v trýzni darmo týrající, Až vzejde z nova boj ten v nitru skrytém.

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

4. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXVI. Kdo všechny luzné naděje (Gustav Pfleger Moravský)
  2. XXX. Když síla umrlá se chýlí k hrobu (Gustav Pfleger Moravský)
  3. XLII. Proč déle plakať, déle lkáti, (Gustav Pfleger Moravský)
  4. XXVII. Neb ani lásky těcha v srdci mroucím (Gustav Pfleger Moravský)
  5. U Juliina hrobu. (František Ladislav Čelakovský)
  6. Příteli. (Jaroslav Tichý)
  7. Žárlivý. (Jan z Hvězdy)
  8. XI. V objetí kříže. (Xaver Dvořák)
  9. SAPPHO OD PRADIERA. (František Kvapil)
  10. Sonet. (Beneš Grünwald)