Věk lidský musil uplynout,
než čin Tvůj nabyl ztělesnění,
než vydral nás z potupných pout
a převýšil vše dávná snění.
Před zrakem Tvým se šinul děj:
ctnost odporu ať zraje k činu,
by zahubila otročinu.
Do mladých duší nejhlouběj
Tvůj tichý povel vniknout musil:
„Zbraň v každé pěsti! Přijde čas,
bys nanovo svou sílu zkusil.
Ten plamen v srdci nezahas!
Do tlamy, lačné tlamy dračí,
jíž sevření náš zánik značí,
v ten jícen žravý, proklatý
vraz oštěp činem odplaty.
Střez si své bojechtivé mládí
a ideál, jenž nezavádí
s cest osobnosti, jak žil Hellen
v jednotu lidskou krásně scelen
i sil i ducha, svoboden,
jenž v sebe věří a v svou cenu.
I ty se dočkáš, spásy den
připravíš sobě za odměnu.
Jen tenkrát vítěz stoupneš výš,
když sám se nezpronevěříš.
Vždy jako ránu na svém těle
znát je ti třeba nepřítele,
jenž tisíc let se s tebou rval
a hroby, kam šláp, rozséval,
jenž zaměnil si život lidský
za stálý výboj despotický,
jenž na věky se nepoddá
jak součást tvého národa,
jak složka spolné spolupráce,
vždy bude protivník a zrádce,
jediný cíl mu lákavý:
ne právo, nýbrž nadpráví.
Slevíš-li, bratře, z víry té,
hlas výstražný slyš zníti temně,
memento na zdi vyryté
před zhynutím tvým i tvé země.
Drž odvahy zbraň v pravici,
svou bohatýrskou tradici!“
Bratrstvo Tyršovo tak k činu
zrálo a zrálo za otčinu.
Čin stal se tenkrát, kdy až hvězd
se dotkla sokolská nám čest,
kdy obětí se chvěla ňadra
v potopě krve, když se vybíjí
prasíla morálního jádra
triumfem věrných legií.
Tvůj čin to byl, ó Tvůrče slávy!
Bez tebe byl by rychlý soud,
s nadějí svou i svými právy
národ by byl dnes prach a troud.
Tys neodpustil vlažnost línou,
Tys hořel sám, sloup ohnivý,
Tys ruku mdlobnou změnil v činnou
a v jásoty los truchlivý.
Tys neodpouštěl plán svůj snuje,
kdo odpouští vše, znemravňuje.
Tak v statisíce vzrost’ Tvůj rod
a rozrůst musí v miliony,
by nastal Olympický hod,
Tvůj hod.
Slyš, zní již k němu zvony.
Tys zvítězil, ať hudby hrají,
ať prapory a věnce vlají!
A tušil-lis, že kalný rmut
se může vzdout a rozkol kletý
čest lidskou poničit i stud
a rozbít v stádo vojné čety,
že přijdou číše bolehlavu
a zmije lstné se ploužit v davu,
a upíři a netopýři
že v národě nám kaly zvíří:
k nám, mezi nás nic nevnikne,
krev naše: Vari! vykřikne.
Bude-li třeba ještě boje
za svatý Graal, sem ruce v kruh,
stisk přísahy, a naše voje
zas povede jak dřív Tvůj duch!
Tys zvítězil, přijde-li kříž,
po druhé opět zvítězíš!