Slyš, zblízka i zdáli šum,
zní vichrem jásající hlasy,
a ze chmur skepse, z mdlobných dum
se blankyt nad národem časí.
Tvé, Praho, věže zjasněly,
tvé zvony mlčky zazněly
v žár duší, jejž nic neuhasí.
Jdem přeměřit a zvážit zas,
zda křepké přibylo nám síly,
zda hrděj plane zraků jas
a míří k nejvyššímu cíli,
zda šiky naše zmnoženy
a v srdce jiskry vloženy,
jež hoří pro věky, ne chvíli.
Nuž, vítejme se v srdci Čech,
krev jeho naší krví buší,
a dechu jeho my jsme dech
a duše jeho my jsme duší.
Všech paží našich jednota
čest našeho jest života,
jenž děje budoucnosti tuší.
A jako druhy v dávně let
je Praha v královské své pýše,
přebolel odstrčení hnět,
a vůle pne se výš a výše.
Slovanstvo k sobě ve zdraví
přes hory, mořské dálavy
jak bratří duchovitá říše!
Hrad starý strmí tich a něm
a okny zírá ulekaně,
co mrtvo, ať je mrtvo v něm,
když kvetly bílé květy planě.
Vždyť život dál jde junácký,
jak snil jej héros Palacký,
když kul nám do výboje zbraně.
Chcem idei se poklonit,
jak on jsme vytesáni z žuly,
v poznání tkví náš samobyt,
jímž věky s místa nepohnuly,
byť vichry jejich bouřlivé
a směry jejich měnivé
nám v tváře krupobitím duly.
Jsme tu, jsme svoji jako hráz.
Kouzelným proutkem tajně vládnem,
to kázeň tvoří reky z nás,
jí rosteme a jaře mládnem.
Vy, bratři, k svátkům posily
jste národu div stvořili,
jak nezřít v okruhu ho žádném.
Tříšť tu tam pluje na vodách,
kru jedinou z ní kázeň stvoří.
Tu chvíli vidím jako v snách,
až národ naším ohněm vzhoří,
kra bude bořit, rozvalí
ježatá vůkol úskalí
pod slunnou, jásající zoří.
Družina jedna ze všech rot
se silou jednosvornou v pěsti!
Pak povel zazní: Vpřed a sot!
tou v koncích v nejždanější zvěstí.
Do skalisk rána jako hrom,
ó, jaké bude v hybu tom
národa opojivé štěstí!
Sami jsme mřeli v dobách zlých
a také sami z hrobu vstali,
sami si vzdorně ze svých lích
chléb rozkvétání vyorali
a ověnčení vítězi
již lámem staré řetězy,
jež kloub nám po staletí draly.
Do zahrad průlom Volnosti,
kde zlatá jablka již zrají,
kde otročinu v tichosti
pod kámen do tmy pohřbívají,
a duchem věrni v právu svém
nakonec přece dobudem
svůj skvělý grand prix na Dunaji.