PŘÍTELI Dru B. ADLEROVI

František Serafínský Procházka

PŘÍTELI Dru B. ADLEROVI
1931
Milý druhu, za Tvou gratulaci díky mé zde lezou jako raci, pomalu a hodně opožděně, ač jsem na to myslil vlastně denně. V papírech jsem vězel, ani hnouti nemoha se na pozemské pouti. Ano, máme slušné dítě spolu, Ty’s je zrodil svěže bez všech bolů, já pak přived do zahrádky české Dona Gila, děcko tuze hezké. Spoluotectví to vždycky blíže nás dva pro památku milou víže. Dík svůj razím jako do dukátů, že sis vzpomněl na mne spolutátu. 46 Pravda, nelze myslit na alifer při hře našich jubilejních cifer, nýbrž dohráti, co časy káží, ve zdraví a v dobré vždycky ráži. Dvakrát mladí musíme být v stáří, když mláď naše s mladostí se sváří zestárlá až hanba, co my vzhůru, vzhůru na perutích lehkých do azuru! Třeba kritika nám někdy napráská, to je fuk, jsme básníci blíž nebe – – A tak po přátelsku zdraví Tebe Gilův spolutáta Procházka. 47