Dnes mi schází óda vzletná,
je to cifra ošemetná,
není mladá, není stará,
v srdci stále ještě hárá,
hlubně tam a prudké víry,
sny a mlsné avantýry,
dál to řádí, vzlétá, pádí
jako v mládí.
Ptej se mne však zcela krátce:
„Chceš ji?“ – „„Na hřbet? Ne, to ne,
neboť přec jen padesátce
svědčí nejlíp v portmoné,
ba v portmoné.““
Moudrost, ó, toť vzácná dáma,
teprv spatřiv Abraháma
v klikaté života pouti,
výsadu máš moudrým slouti.
S dámou tou jsi v alianci,
nohy však máš těžké k tanci,
v jistých pádech krátkýs na dech,
revma v zádech.
Nemůže být o tom hádka,
zdali to tak nebo ne:
vždy je lepší padesátka
než na hřbetě v portmoné,
ba v portmoné.
Za zásluhu, za Tvou práci
veřejnost Ti dluh svůj splácí,
čestných darů dostals tři sta,
řádů máš jak bicyklista,
národ láskou k Tobě řičí,
dá Ti grunt jak Sienkiewiči.
V jedné revui však se zjeví,
vše že plevy,
vypiaté to není krátce
a tak že to utone. –
Ach, je lépe padesátce
než na hřbetě v portmoné,
ba v portmoné.
Kde kdo nyní vykuchá Tě,
kde kdo nyní oňuchá Tě,
budou vážit, usuzovat,
přiměřovat, kritisovat.
Ctitelek Tvých dav se zfantí,
uštvou Tebe gratulanti.
Stříbřen, zlacen, zmítán, klácen,
budeš zmlácen.
Poznáš, že už nejsi mládce,
že je všecko chatrné.
Proto líp je padesátce
než na hřbetě v portmoné,
ba v portmoné.