Má víra.
Svou píseň písní, tu jsem ještě nezpíval,
a kdo to ví, kdy mé ji srdce zrodí?
jen v okamženích božských jsem to tušíval,
že srdce mé s ní dávno, dávno chodí.
Ta počata, kdy s první vlnou světla
se zřetelnice mého oka střetla,
a první pohyb srdcem učiněn,
již kolébal to símě v tvůrčí sen.
A od té chvíle moje bytost všecka
se pocítila matkou toho děcka
a zaplesala v slastech k nepojmutí
v tom prvním jeho slabém, temném hnutí.
V svých bolestech to tušívala však,
že každá z nich té velké doby znak,
kdy píseň písní zrodivší se světu
vzlet orlí vzletne třeba z mroucích retů.