I.
Ztichla vřelá Tvoje slova,
Ztichla vřelá Tvoje slova,
na vždy ztichla drahá ústa,
býlí pučí nad Tvým rovem,
na mohyle kvítí vzrůstá.
Na mohyle kvítí vzrůstá,
v jaré mysli naší vzkvétá –
ó, jak pěkně ujala se
slova Tvoje v srdce vsetá.
Od radhošťských stinných hájů,
z tajných hlubin ve Bláníku
k Tobě za ta slova zlatá
letí proudy vřelých díků.
Blesky strhnou skalám hlavy,
divé bouře duby zkátí,
slova Tvoje z mysli naší
nikdo, nikdo nevyvrátí!
[4]
II.
Vyšehradská skála
Vyšehradská skála
v mlžný plášť se halí. – –
„Kam jste tu mou slávu,
divé bouře, svály?
„KleslyKlesly staré hradby
v divých bouří žáru,
smutno mi, tak smutno
jako matce k stáru.
„JsemJsem já starou matkou
celé české země,
a mé vděčné děti
přicházejí ke mně.
„PřicházejíPřicházejí ke mně
pravé české děti,
matičce se staré
sklání ve objetí.
[5]
„PřicházejíPřicházejí valem
sem do mého klína,
u matičky staré
sladce se to dřímá.“
III.
Zdá se mi, že ke mně mluvíš
Zdá se mi, že ke mně mluvíš
ve hvězdnaté noci stínu:
„V srdce svoje dobře ulož
drahou svoji domovinu.
„JíJí jen věnuj svoje snahy,
pro ni pracuj v žití celém. –
Mnoho lidí lidstvo učí,
málokdo však učitelem!
„ByťByť i srdce Tvoje zvali
palných slov svých ostrým trnem,
blažen jednou ulehneš si
pod zeleným chladným drnem.
[6]
„VV svaté snaze, v práci tiché
srdce rádo dokrvácí...
Vděčné děti upomínkou
pot tvůj dlouho – dlouho splácí.“
IV.
Sešli jsme se z českých luhův
Sešli jsme se z českých luhův
Tobě, Otče, ku pomníku,
svadlou trávu na Tvém rově
skropili jsme slzou díků.
Nad Tvým rovem vyšehradským
tiskneme si svorně páže,
vždyť ta naše česká srdce
stará Tvoje tužba váže.
Vždyť ta naše česká srdce
upomínkou jednou planou!..planou!...
Ku oblakům bílým letí
pozdrav vroucí: „Na shledanou!“
[7]
V PRAZE, 1879
Nakladatel Fr. A. Urbánek, knihkupec
pro literaturu paedag. a pomůcky učebné
Tisk: Dr. J. B. Pichl a spol. v Praze
E: až; 2004
[8]