I.

Karel Sabina

Na pahorku lípa stojí, Jarní dech ji ovívá; Z jasného se nebes modra Slunko na ni usmívá. V stínu větví ptáček sedě Slyší listů šumění, Stíhá, co mu vyjevuje V blahém lípa zachvění. Až pak hlasem libovolným Ptáček se tu ozývá, A co listy mu šuměly, Všem krajinám zazpívá. Zazpíváť však i bolesti, Jestli nebe se kalí, I nade samotnou lípou Zhoubná bouře se valí. A co lípa, svět, – co ptáček, Srdce v něm se zjevuje, Kteréž věků žel i blaho V písních zřejmě zvěstuje.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

101. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 66. Zvukové přírody. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. Ptáčata. (Eliška Krásnohorská)
  3. XIX. S ní milá mi chůzka bývá (František Ladislav Čelakovský)
  4. PTÁCI. (František Kyselý)
  5. Ranní cestování. (Josef Wenzig)
  6. Boleslavu Jablonskému. (Rudolf Pokorný)
  7. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. Slavík a vrána. (Josef Jaroslav Langer)
  9. 206. Samodostatečnost krásy. (Jan Petr Jordan)
  10. Slavík. (Karel Alois Vinařický)