JIŽ slunce dávno zašlo
a stíny blankyt kryjí,
jen ještě od západu
se světlá po prerii.
Tu tam již hvězda bledá
se noří ze mhly bílé,
to doba unavení,
to snů je tichá chvíle.
I kůň již kráčí zvolna
a zastaví se travou,
snad aby nezbudil mne
z těch dum, co jdou mi hlavou.
Zařehtal kůň a v šeru
se jezdec zjevil u mne,
kůň kráčí též tak zvolna,
jezdec sní též tak dumně.
„Ký druh?“ to zazní s koně
a tvář se kloní v šeru.
„„Kdo takto volat umí,
dnes víc než bratr věru.““
„Buď zdráv mi, bratře milý,
již po bratrském zvuku.“
Seskočili jsme s koní
a tiskli jsme si ruku.
“Jak, bratře, sem jsi zbloudil
tak dálné do pustiny?“
„„Já z Čech jsem bludný zpěvák.““
„Já kozák z Ukrajiny.“
A odsedláni koně
dne dlouhé po únavě,
a kozák rozžal oheň
i ulehli jsme v trávě.
A každý vypravuje,
co nejvíc srdce tíží,
on, v okovy jak Dněpr,
já, Vltavu jak víží.
A kozák pokuřuje,
až čelo dýmem v stíně,
že není už, jak bylo,
v té rodné Ukrajině.
A že už tomu dávno,
co otročí tam slepě,
a pěl divokou dumku
hetmanu o Mazepě.
A dopěl divou dumku
o Petru, bílém cáři,
a z lulky prýská oheň
a z oka jiskry září.
A povídá, jak dumky
jim doma zpívat brání,
aby tu rodnou matku
snad nebudili v spaní.
A v cizinu jak cizí
je posílají cáři,
aby tu rodnou matku
nemohli zlíbat v stáří.
A jak poslány čety
až sem po cárském slovu,
a krev co vydobyla,
jak cář dal za kus kovu.
Jak on a koník syti
té cárské služby hany
z Aljašky povyjeli
si volné na buřany.
A jak je jim tak volno,
když koníku bok stiská,
však po buřanech doma
že přec jen se jim stýská.
A jak, když slunce padá,
mu v domov pozdrav dává
a vzchází-li, jak ptá se,
či matka ještě zdráva?
To slunce ale, slunce,
že neví, co jsou žaly,
a že by raděj zhynul
už v daleké té dáli.
A rozplakal se kozák
tak jako děcko malé
a horké slzy pily
ty uhly rozháralé.
„Pro taký bol, kozáče,
útěchy není v slovu“; –
a tisk’ jsem ruku k srdci
i ruku kozákovu.
A večerní když hvězda
kruh změřila až k ránu,
zas rozejeli jsme se
a každý v jinou stranu.
A po jezdci ni stopy,
když slunce vzešlo znovu; –
však z dálky zaslech’ houknout
jsem pušku kozákovu.