ZA hory slunce zapadá
a blaze těm, jichž dílo skončeno je,
a v dol už noc se rozkládá
a jako kámen těžké srdce moje.
Proč kráčíš, poutníče, tak pomalu?
„Už hlava chorá, nohy zolovněly. –
Je noc, je noc, v té noci zoufalu
rač těžkých snů nás chránit, Spasiteli!