V JESENI.

Josef Václav Sládek

NA poli dozrál klas a v sadě plod se z prořídlého listí k zemi kloní; jarního ptactva píseň dozněla; bylina schne u vyschlých zřídel vod, keř brunátní, v zem zpět se míza roní; den krátí se a v mrazném přítmí z luk zaléhá větrem ostrý kosy zvuk. To čas už není k písni slavičí; květ dozrál v plod a k zrnu dozrál klas a v duši jak když sever zafičí – jak málo jich! – a přec až k zemi níží tu hlavu první šedý vlas. Ne, – ne! – i naříkání přešel čas i vzpomínek, i slzí, – vše, co tíží, co blažilo, – to nebyl čin, to slova! A odměřeně jen a v ráz a v ráz, jak pokaždé by srdcem projela, tak ostře zní ta kosa sekáčova.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby