JEN záblesk jediný, jen zákmit, Pane,
do tmy, jež kolem duše mé se chmouří,
jen zákmit naděje ať jeden zplane
nám, kteří hynem v bouři, v bouři, v bouři!
Já modlil, rouhal se, já skal se třímal,
já tonoucí kol stébla ruku vinul –
Ó Bože, z kolika již prsou hlas ten hřímal,
a ještě každý zhynul, zhynul, zhynul!