U KLAVÍRU.

Josef Václav Sládek

OD rána do večera sedí u klavíru a hraje skály, přechody a trylky a -li prázdné od cvičení chvilky, studuje půltóny a časomíru. A po prstu prst druhý, pátý zvedá a cvičí zápěstí a cvičí klouby, a její zrak se zatím hloubí, hloubí, neb, co rozum káže, cit nedá na pultu ležícího do Chopina... A náhle útržek zní nokturny tak zápasící, divý, pochmurný zas cvičení, – a klavír skřípá, sténá. A venku jaro je a plno kvítí a její hlava klesá unavena; – vždyť nemá ničehož a nemá věna a cvičí, hraje o to živobytí...