SVÉ ŽENĚ.

Josef Václav Sládek

TY pravdu máš: Ne to, co básník zpívá, ne jeho snění šťastným činí svět. V tom žití člověk z všeho naposled přec na věrném jen srdci pookřívá. A láskou jen se v Boží dílnu dívá, s ní k blahu vstoupá, bez ní padá klet, a byť snes’ básník na zem rajský květ, kdy podána zaň žebrákovi skýva? Dlaň věrně v dlani, náruč ve náruči, trnitou cestou lidstvo vstoupá k nebi; jen z lásky síla, práce, blaho pučí. Kde není, tam jí básník nenaučí; přes hluchá srdce píseň jeho zvučí a stará bída dál se na svět šklebí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby